někdo na ni hodil. Že pila s dětmi Čaj — syna jsou prý právě dnes narozeniny — a tak prý pospolu hezky seděli a si povídali a vzpomínuli — až tu z čista jasna takové prý bolesti »k zbláznění«. Jako nožem kdyby jí v hlavě obracel.
Krom nemnoho zrychleného tepu neshledal doktor žádných známek nějakého obavy vzbuzujíeího stavu. Nařídil neprodleně ulehnutl, klid, studený obklad na hlavu a zaskoůil domů pro antipyrinové prášky.
Když se. s nimi vrátil, nabídl mu pan kadet číšku čaje, a Bettyna bez prodlení nalévaIa, dodávajíc, že nesmí odepříti. Nutila tak půvab'n'ě a roztomile, že udolala všechno jeho zdráhánl.
Když pil, vypravovala tlumeně, s polekaným výrazem, jak maman najednou bledla a bledla a jak jedva se dovlekla do vedlejšího pokoje. Ač ji Rúda i ona podpírali, myslili, že se jim ve dveřích skácí. Takovou závrať prý v těch bolestech měla.
Velmi jl slušel ten starostlívý dětinný tón a ten polekaný pohled Široce rozevřených udivenýoh oěl, a v tom tlumení hlasu bylo něco přátelsky důvěrného, přítulného.
Doktor se zdržel skoro Čtvrt hodiny, a když na odchodné znova mu děkovala a ruku stískla, odnášel si domů teplý pocit její malé vláčné poddajné ruky ve své.
