státi holubník v zahrádce a včelín u chlíva. Ale nepochodil se svou pomocí. Tonouš viděl v'holubníku strom a ve včelínu kupy slámy a bránil se proti všem změnám. Byl by se snad rozpłakal, kdyby'byl doktor nezanechal svého nepřizvaného úsilí a nenatočil z jiného soudku.
»Zdali pak jsi už svačil?« zeptal se konečně laskavě.
Hoch zavrtěl hlávou.
»Proč?«
»Protoze mi Cilka ješte nedala.«
Jednoduchost tá odpovědi; podráždila doktora. k úsměvu.
»Počkej, tak já ti to dnes připravím sám,« pravil potěšen, že konečně případ] na něco, čím se chlapci zavděčí, i otevřev troubu, kam se uchovávala v poledne, uvařená káva a mléko, i sléval chlapci svačinu.
V tom před okny zarachotil košatinový vůz a zastavil před vchodem.
Byl. 0d sedláka Tuziny z Ouhtadic, vesničky vzdálené od, Nedosek asi' tři čtvrti hodiny. Celedín vyřizoval, že má. pan doktor hned přijet, ze .se Pepíčkovi spustila krev nosem i ústy. (Pepíček byl dvacetiletý syn hospodářův, mladík vysoký a silný, prudký a odvážný, jejž doktor dobře znal.)
Zpráva jej překvapila. Vyptax se, kdy a jak se to stalo, osladil Tonoušovi ještě kávu, napomenul jej, aby se nepolil, a hned se pak
