XIII.
V lahodném vědomí práva k chvíli přijemného nyní odpočinku přistoupil k Tonoušovi, jenz klece na Bětině kufru rozestavoval na .dřevěné tabuli kuchyňské postele své hospodářstvíčko z tlačeného omalovaného plechu. Byl zabrán do hry celou svou dušiěkou. Doktor skloniv se k němu pollbil jej na vlásky, pochválil, že si tak tiše hraje, a vzpomněl bezděky na sebe, jak také tak samoten si hrával v starém jejich domě v Praze za nevlídných zimních odpolední. Při těch samotářských hrách jen představivost pracuje a hloubavá povaha klíči.
»Nemá také vlastně radostného mládí ten hoch,« projelo mu opět hlavou jak v poslední době nesčíslněkrát. »Já alespoň měl matku…« A měkce dojat, chopil se jeho hlavy a pohleděl mu do očí.
Vzpomněl na Bettynu, na dnešní scénu před obědem tam v ložnici Anežčině, nejasné, neustálené představy budoucna kmitly hlavou a srdce se mu zatižilo. Vzdychl z hluboka a znova hocha .políbiL Cítil v té chvíli všechnu velikost' své lásky k němu, a byl by mu rád způsobil něco příjemného.
Vzal jej kolem krku a jal se mu pomáhat v rozestavování jednotlivých kusů hospodářstvíčka, jiné přestavoval, vykládaje, proč nemá
