tato. míra konečného 'výsledku 'me nijakž nevábí.
Mohl bys -snad namítnout:: Nemůže být 'každý velduchem, spisovatelem prvého řádů, původcem nových ideí neb nové formy, tvůrcem v postav, jez procházejí pak celým světem atd. Uznávám, a nenapadá mi nijakž upírati ani oprávněnosti ani zásluh autorům druhého, tře- Atlho řádu,~ ba ctímli poctivon práci tak zvaných spisovatelů pro nejširší vrstvy, kteří pracují jen s drobnou mincí 'ideovou' a u nichž zřete] k potřebám lidu převládá nad zřetelem k umění. Zvláštěod těch dob, co jsem na venkově, poznal jsem dobrodějnosç i důležitost takové práce, a na každý způsob vážím sijtěch autorů, kteří starají se o duševní hlad lidu „mnohemívíc, než tak zvaných - jak jim'říkam - ‚kavallrků -umění*, jichž credem je: ,co se líbí mé služce, není již proto uměním,“ a kteří pro prostého a chudého čtenáře majíjen prázdnou dlaň a pro ty, kdož cítí potřebu dati také něco lidu, duším hl'adovlcím, dušlm dětským, mají jen klassifikaei ,omezených mozků a nesložitých duší‘,'stojících hluboko* pod kavalírkovským jejich snažením. Jen posla-t každého z nich aspoň rok sem mezi lid!
Pravý šlechtic - ano, chápu docela takový typ i v umění. Představuji si docela dobře takového pyšného aristokrata, jenž je hrd na svůj erb a titul, na svou vznešenou krev, jenž
