hrudník až zakašlal, ›ne pro la-inou nějakou outěchu - 0 tunestojíte, to vím - ani abych se zalichotil, .toho mně není potřeba -LaleZe je to pravda, co povídám, a ze se 0 tom přesvědčíłe -- a třeba až k stáru, ale v přesvědčíte.'« A při těch konečných slovech zas už hleděl do neurčita.
Doktor. hned jak Fabián začal, cítil _ už, ' že prve chybil, když mu vyjelo to všední ují-Í štěnl' 0 dobrém sníýšlení a když se~ tak konvenčně usmál. A přece znal již bývalého mlynáře, jak je neobyčejně vnímav a cílliv '- až někdy k popudlivosti znamená-li, že se» jeho slovům nepřiloží náležitá vážnost a kdyžw se nějak ledabylo nebo dokonce shovívavě na ně odpoví. A to ujišlění- doktorov0_ bezdéky tak vypadalo. Proto mlynář po*lle"svého› zvyku hned za tepla si to vyřídil, a doktor pocítil potřebu nějak svou chybu napravit; Fabian však nepřipustil ho k slovu. Napiv se .ze skleničky bílinské vody před ním stojící, pokračoval hlasem klidnějším a měkčím, .a s vyvstávajícím opět dobrosrdečným ~úsměvem kol koutků úst:
›Celý život lidský je plný pelyňku. a sví; zele. Ale člověk to poznává obyčejně, když už je na sklonku a ubývá naděje. A 'tu_ přichází k tomu rozumu, že ještě nejlíp je, odložit souženf na hořejší políčku, odlevit mysli, rozjasnit ji a zveselit a, se zveselenou tak duší
