zdravu na poskakujícího psa, jenz okřiknut schlíple usloupil ke zdi.
Jak promluvila, zasvítila mezi .rty jiskřivá běl zdravých jejích Zubů a na proskoěivším ruměnci tváří zabělaly se podle retnícli koulků dva malé důlky. Když se obrátila po psu, zavlnil se v pěkné linii její 'vláčný šátek, spadající dlouhým svým cípem až do polovic zad.
Doktor nadzvedl klobouk a podával jí ruku. Teprve z bezprostřední blízkosti b.le jí vidět na partiích kolem očí, že pel dívčích let má jiz za sebou. Jemñoučké, jako nadechnuté síťoví připravujících se vrásek véštilo na dolních víčkách první dotknulí příštího vadnutí. A v této jedva znatelné věštbé jeho zdálo se doktorovi vždy spočívat cosi prosíclho: ›Neotalejlc a cosi vybízejícího: ›Teď jsou moje plody nejsladší…«
Inyuí mu to zatanulo na mysli a bezděky jí stiskl prudčejip ruku. Byla v dlaních tvrdá, zpracovaná. ă“ studená z venku, ale doktora přec při doteku jejím projal pocit lichotného tepla.
»Jak se máte, Lénynko ?c ptal se a prochvěl svůj hlas důvěrnosti. (Říkal Lénynko věda, ze má toto pojmenování radši než jméno Máří, jímž ji volával Fabián.)
»Děkuju za optání, pořád stejně —« usmála se a pohlédla doktorovi upřímně do očí. »Ale líbějí dál, strejčínek už čeká,« pobízela a
