Stránka:Martin Kolář, August Sedláček - Českomoravská heraldika - I. část všeobecná - 1902.pdf/7

Tato stránka nebyla zkontrolována


Rozvržení díla.

Heraldika dělí se na dva hlavní oddíly:

První hlavní část obsahuje propravu neb propedeutiku k heraldice. Tu třeba mluviti napřed o poměru naší heraldiky k cizím heraldikám (kap. I.). Potom třeba jest vypsati tak zvaná vyměření neboli definice, totiž pravidla, jak se hledí ke stáří erbů, platnosti právnické a rozdílnostem jich co do zevnějšku, i co do vnitřku (kap. II.). V jiné části pojednává se o dějinách erbů, o jich rozvoji jak heraldickém tak uměleckém, totiž, jak a kdy povstaly, jakým spůsobem byly skládány a jak umělci o jich umělecké zdokonalování se vynasnažujíce, druh druha překonávalí (kap. III.). Neméně důležité jsou dějiny erbovního práva, totiž jak se nových erbů nabývalo, jak staré se potvrzovaly a zlepšovaly a pod (kap. IV.). V kap. V. vypisuje se právo platné při užívání erbů a otázky s tím souvisící, totiž že stejný erb svědčí o společném původu a jakým právem erby se dědívaly. V následujících dvou hlavách líčí se dějiny heraldiky či literatura (kap. VI.) jako i zřídla, odkudž známost heraldiky vážíme a pomůcky, jichž při tom užíváme. K tomu též třeba promluviti o vývodech a pohřbech (kap. VII.). Tu se končí první část.

Druhá část obsahuje popis a ocenění jednotlivých částí erbů. Proto se tu mluví napřed o barvách čili tinkturách a kožešinách (kap. VIII.). Nežli se přikročí k následujícímu rozboru, třeba něco říci o terminologii čili názvech v pravé heraldice české platných (kap. IX.). Potom teprve následuje podrobný rozbor částí, totiž napřed částí podstatných, které scházeti nesmějí u erbu, štítu a tak zvaných kusů (kap. X.), pak popisy erbovních znamení (kap. XI.), popis přilbice neb helmice kap. XII.), klenotů a pokryvadel (kap. XIII.). Následuje potom pojednání o částech nahodilých, které při každém erbu nebývají, totiž rozmanitých ozdobách, jimiž erb byl zlepšován (kap. XIV.) a o odznacích, které si úředníci neb osoby v důstojenstvích postavené na své erby dávali (kap. XV.). Třeba potom promluviti o takových ozdobách, které nejsou v erbu samém, nýbrž mimo něj (kap. XVI.). Důležité jest také pojednati