začal dřímat; hodiny bily jedenáct; Tom neslyšel. A v mlhavé jeho sny zalehlo náhle až do melancholie zabíhající mňoukání. — Otevření okna v sousedním stavení ho poplašilo. Výkřik: »Zatrolený ničemo!« a hození prázdné láhve proti zadní zdi tetina dřevníku nadobro ho probudilo, a o minutu později vylezl úplně oblečen oknem, a plazil se pomalu po čtyřech po střeše. Cestou dvakrát neb třikrát zamňoukal; pak seskočil na stříšku dřevníku, odtud pak dolů na zem. Frantík Finnů byl zde, nesl scíplou kočku. Hoši odběhli a zmizeli v temnotě. Za půl hodiny kráčeli dlouhou travou hřbitovní.
Hřbitov zařízen byl po starém způsobu západním. Nalézal se na kopci, ve vzdálenosti půl druhé míle[1] od osady. Kolkolem ohrazen byl slabým prkenným plotem, který se místy do vnitř, místy ven skláněl, nikde však z příma nestál. Travou a plevelem zarostl celý hřbitov. Všechny staré hroby vpadly do země. Ani jediný náhrobek nebyl na pravém místě; nad hroby potácely se červotočivé tabulky, hledajíce oporu, jíž tu nikde nebylo. »Věnováno památce« a pod. zněly kdysi jejich nápisy, z větší části však byly nečitelné; ani světlo by tu bylo nepomohlo.
Slabý větřík zalkal stromovím; Tom se zalekl při myšlénce, že to snad jsou duchové naříkající,
- ↑ Anglická míle (asi čtvrt rakouské míle.)
