Věrný přítel Tomův sedící podle a stejně jako Tom se soužící, obrátil rázem hlubokou, milou pozornost k této zábavě. Věrným tím přítelem byl Pepík Harperů. Tito hoši po celý týden byli sobě kamarády věrnými, v sobotu však byli nepřáteli na život a na smrt. Pepík vzal z výložku u kabátu špendlík a začal také směr zajatce říditi. Tato zábava rázem ho upoutala. Tu namítl Tom, že prý si takto vzájemně překážejí, a žádný vlastně brouka neužije. I vzal Pepíkovu tabulku; položil ji na lavici a táhl podle ní prostředkem čáru.
»Pokud bude na tvé straně, můžeš ho obraceti na všecky strany, já ti nebudu bránit; pustíš-li ho však přes tuhle čáru na moji stranu, budu ho popohánět já, dokud ho na své straně udržím.«
»Dobře tedy, začni — pusť ho.«
Tesařík hned unikl Tomovi; přešel přes hranici, Pepík ho chvilku proháněl, potom se brouk obrátil a přešel na druhou stranu. To se několikráte opakovalo. Vždy jeden z chlapců s napjatou pozorností honil brouka po lavici, kdežto druhý s nemenším zájmem ho pozoroval; hlavy jejich skloněny byly nad tabulkou, a duše jejich zapomněly na okolní svět. Konečně se sklonilo štěstí na stranu Pepíkovu, i zdálo se, že při něm vytrvá. Tesařík běhal brzy tím, brzy oním směrem, rozčilen a ustrašen neméně než sami hoši, však pokaždé, kdykoli se blížil k vítěznému cíli, tak že Tom již ruku do něm vztahoval, Pepíkův špendlík hbitě mu
