»Nemusíš vědět, Tome. Víš dobře, řeknu-li, že to bude něco hezkého, že to hezké bude.«
»Inu tedy ano, Marie. Dobře, dám se znovu do toho.«
A »dal se« opravdu do toho; pod nátlakem zvědavosti a spolu s vyhlídkou na možný zisk napjal ducha do té míry, že dobyl velmi skvělých úspěchů.
Marie dala mu nový nůž »Barlow«, jenž stál dvanáct a půl haléře; radost, jejíž záchvat pocítil v té chvíli, otřásla duší jeho až do základů. Ovšem nožem tím nebylo možná pořádně říznout, byl však »pravý Barlow« a to bylo nesmírně důležité — ač jest a zůstane snad na věky podivnou záhadou, kterak ti hoši připadli na myšlénku, že by takový nástroj mohl býti ke své škodě napodoben. Tom zamýšlel »pouštěti« jím skříni a hodlal začíti s psacím stolkem; v tom však ho zavolali, aby se strojil do nedělní školy.
Marie dala mu plechové umyvadlo s vodou a kus mýdla; i šel za dvéře a položil umyvadlo na malou lavičku; potom namočil ve vodě mýdlo a položil je; ohrnul si rukávy, vylil klidně vodu na zemi, vešel do kuchyně a začal se ručníkem u dveří pečlivě utírati. Marie však mu vzala ručník a pravila:
»Že se nestydíš, Tome? Což pak musíš zlobit? Co ti ta voda udělá?«
