nesmíme tu dlouho zevlovat, hleďme raděj, bychom to odsud dostali. Jestli pak tu bednu uzvednu!«
Vážila asi padesát liber. Tom ji s hroznou námahou vyzdvihl, ale nemohl se skoro z místa hnouti.
»Myslil jsem si to,« pravil; »vždyť jsem si všiml, jak ji tenkrát těžce nesli ze strašidelného onoho baráku; myslil jsem si, že to bude těžké a vzal jsem proto dva pytle z domova.«
V několika okamžicích byly peníze v pytlích; hoši je odnesli ke skále s křížem. —
»Pojďme nyní pro ručnice a ostatní věci,« pravil Frantík.
»Nikoli, Frantíku, to tady necháme. Budeme je potřebovat, až budeme loupežníky. To zůstane zde navždy, a zde také budeme slaviti své orgie. Tohle místečko je pro orgie jako stvořené.«
»Co to je orgie?«
»Nevím, Ale všickni loupežníci slaví orgie, musíme je tedy slavit taky. Pojďme, Frantíku, dost dlouho jsme se zde již zdrželi. — Zdá se mi, že již je pozdě. A mám také hlad. Na loďce se najíme a zakouříme si.«
Když se vynořili do hustého roští škumpinového, opatrně se rozhlédli; nikoho na břehu nebylo; krátce na to svačili a kouřili v loďce. Když se slunce k obzoru sklánělo, odrazili od břehu a plavili se řekou. Tom podle břehu soumrakem ku předu
