ještě podél plotu bílý proužek na zemi přidán, neskonalý byl její úžas. I pravila:
»A vskutku! Je to tedy pravda: dovedeš pracovat, chceš-li, Tome.« Ale hned zmírnila pochvalu tuto dodatkem: »Jenom že musím říci, že taková vůle je u tebe náramně vzácná. Tak teď si můžeš jít hrát; hleď ale, abys se včas vrátil, sic ti povím co proto.«
Píle, již věnoval Tom své práci, tetičku tak dojala, že ho vzala s sebou do komory, vybrala nejlepší jablko, a dala mu jej, připojujíc k tomuto daru prospěšné kázání o zvláštní ceně a významu skutku ctnostného, uniknuvšího osidlům hříchu. Právě když končila svou řeč květnatým výrokem písma, »stopil« Tom v kapse pokradmo ořech.
Potom vyběhl ven; v tom uzřel Sida, jenž právě stoupal po zevnějších schodech vedoucích do zadních pokojů v druhém patře. Hrud bylo po ruce dost, v okamžiku lítaly vzduchem. Hrudy se sypaly jako kroupy na Sida; a dříve než se mohla tetička z překvapení svého vzpamatovat a na pomoc přichvátat, šest neb sedm hrud vykonalo své poslání, a Tom zmizel za plotem. V plotu byla sice vrátka, ale spěchal ovšem příliš, než aby jich mohl použíti. V duši jeho uhostil se nyní mír; pomstil se Sidovi za to, že upozornil tetičku na onu černou nit a uvedl ho tím v nesnáze.
Tom obešel stavení a zamířil do blátivé uličky,
