s ostrou a jasnou zřetelností; prohýbající se stromy, vzdutá řeka bíle vzpěněná, ženoucí se chomáče pěny, mlhavé obrysy vysokých výběžků na druhém břehu řeky — to vše prokmitalo přihnavším se mračnem a šikmou clonou dešťovou. Co chvíli vzdal se ten čí onen obrovitý strom marného zápasu s živly a s praskotem se sřítil na mladší podrost, a neumdlévající rachot hromu přešel nyní v ohlušující výbuchy, v ostré a rázné, a nevýslovně strašlivé rány. Bouře vrcholila v úžasném úsilí živlů, na kusy roztrhat ostrov, a plameny zároveň jej zničit, až po vrcholky stromů zatopit a spolu vichrem jej odvanout a ohlušit vše, co na něm živého. Divokou prožili noc mladí poběhlíci, již venku byli v té vichřici.
Konečně bylo po bouři; rozkacené živly ustaly, slaběji a slaběji zněly jejich hrozby a reptání; zavládlo zase ticho, Hoši vraceli se do svého ležení silně přestrašeni; tu se jim dostalo jakési útěchy; neboť velký javor, pod nímž spávali, byl skácen; blesk jej zasáhl, a hoši na štěstí nebyli pod ním v osudné chvíli.
Vše bylo spláchnuto deštěm; jejich polní oheň ovšem také; byli to nerozvážní hoši, kteří se ničím nelišili od ostatních dětí svého věku; neučinili nižádného opatření proti dešti. To bylo věru povážlivé; vždyť byli promočeni a vykřehlí. I žalovali sobě na své neštěstí; v tom však si náhle všimli, že se dostal oheň do takové výšky kmenu,
