měřila, seděl tiše jak pěna, a naděje jeho vzrůstaly a mizely dle toho, zda onen červík k němu mířil neb stranou chtěl se uchýliti od své dráhy; a když posléze housenka visící zkřiveným svým tilkem ve vzduchu, po několik vteřin trapných pro Toma, se rozmýšlela a pak náhle se ocitla na jeho noze, by zde zahájila svou chůzi, zaradoval se Tom; vždyť to bylo znamením, že dostane nový oblek — beze vší pochyby skvostný stejnokroj pirátů. Tu zase průvod mravenců se, vynořil ze všech koutů a šel po své práci; jeden z nich statečně zápasil s mrtvým pavoukem, jenž ho velikostí pětkráte předčil, a vlekl ho nožkami svými přímo na jeden z pařezů. Hnědá, skvrnitá pinkalinka šplhala v závratnou výši, na stéblo trávy; Tom se k ní sklonil a zvolal:
Linko, pinkalinko! leť již rychle domů,
hoří! vyrvi dítky živlu tomu!!«
i načechrala si křídla a vzlétla, by se sama přesvědčila — to hocha nikterak nezaleklo, vždyť věděl ode dávna, že tento brouček silně věří v požáry a sám více než jednou zneužil jeho slabosti. Hned zase uzřel sisyfa valícího úporně své břímě; jehož se dotkl, chtěje viděti, jak k tělíčku přimkne nožky, stavě se mrtvým. Ptáci mile již šveholili. Ptáček, posměváček severu, usedl na větevku nad Tomovou hlavou a jal se napodobiti sousedy, unesen jsa rozkoší zpěvu; pronikavě kři-
