Celá záležitost ocitla se tím v novém světle; co bolí kocoura, bolí kluka snad také. I změkla a zasmušila se. Oči jí trochu zaslzely, i vložila ruku na Tomovu hlavu a pravila vlídně:
»Měla jsem jen tvůj prospěch na zřeteli, Tome. A tobě, Tome, lék prospěl.«
Tom se zahleděl do její tváře a sotva znatelný záblesk šelmovství kmitl jeho vážností.
»Vím, tetičko, že jste měla jen moje blaho na zřeteli, já však jsem chtěl Petrovi také prospěti. A také jemu lék prospěl. Nikdy jsem ho neviděl tak pěkně skákat — —«
»I dej pokoj, Tome, a nezlob mne zase. A teď buď zase hodným hochem; nemusíš již užívati léku.«
Tom přišel do školy v čas. I neušlo obecné pozornosti, že zvláštní ta událost byla v poslední době na denním pořádku. Také dnes, jak bylo poslední dobou jeho zvykem, obcházel vrátka budovy školní, místo aby si hrál s kamarády. Nebylo mu dobře, říkal; a skutečně bylo na něm viděti, že stůně. Dělal, jako by se jen tak všelikam díval, jen ne tam, kam se díval ve skutečnosti na silnici. V tom se objevil Bohumír Thatcher na obzoru; Tomova tvář zazářila; chvíli se ještě díval, pak se smutně obrátil. Když přišel Míra Thatcherů do školy, Tom ho oslovil, vyčkávaje opatrně vhodné příležitosti, by se mohl zmíniti o Rebece; těkavý hoch však nepostihl, kam Tom míří. Tom číhal
