Mariansko-Lázeňská slatina dobývá se v blízkém okolí v několika různých slatiništích. Je minerálními prameny silně prosycena a má tak vysoký obsah síry a železa, že není, podle starých i nových rozborů, žádnou z jiných léčivých slatin předstižena. Po zvětrání na vzduchu, jímž jsou železité a sírnaté složky přeměňovány v rozpustné, užívá se jí k účelům léčebným.
Cesty pro terénovou léčbu, jež probíhají celým lesem v délce 100 km, jsou označeny barevně v 5 stupních podle poměru stoupání, a to od cest rovinných až k cestám příkrým. Jsou důležitým léčebným činitelem zvláště pro choré srdcem a při otylosti. Mariánské Lázně jsou od přírody ideálním místem pro terénní léčbu pro množství naskytujících se procházek jak na výsluní, tak i ve stinném území, počínajíc cestami v rovině a končíc cestami horskými, příkrými. Tato vlastnost nejbližšího okolí Mariánsko-Lázeňského byla též již po desetiletí přiměřeně využita jak lékaři, tak i pacienty. Než, jako se všeobecně uplatňovala právě v posledních desetiletích snaha lékařské vědy, systemisovati a stanoviti dávky léčebných prostředků, provedla Městská Správa za vědeckého vedení univ. prof. dra Karla Zörkendörfra označení cest, jež lázeňskému hostu umožňuje rozpoznati již na počátku příkrost cesty.
Rozeznává se následující značkování cest:
