Stránka:Margěr (1882).pdf/9

beřte pěvce do středu ― sluší to tak hosti ―
začněte, až bude mít málo výraznosti,
odměňte ho úsměvem laskavého vděku,
až vám pověst dopovi ze pradávných věků!

II.

Olgěrd vládl Litvou, a Kějstut vládl Žmudí,
Litva úžas, strach i čest mezi lidem budí;
od Euxynu k pomezí Křížového Rádu,
od Karpat až k Ladoze rozšiřuje vládu,
v Rusko, v Lacko zabíhá hranicemi svými,
upevňuje panství své pány údělnými.
Stolce, kteréž ovládat nelze z dálné dáli,
kníže pro své bratry má nebo pro vasaly,
s poddanosti přízviskem v jejich ruce dává
moci meč a s mečem též knížecí svá práva,
s právem žít a umírat ku prospěchu vlasti.

Pěší chůze as dni dva Trocké od propasti
v lese křivým nad Němnem, od křižácké stěny
strměl zámek pulenský z dřeva vystavěný;
kníže Kéjstut, těchto stran vládu na se bera,
svoje práva knížecí vznesl na Margera.
Takto vasal koruny ustaven v tom dílu,
meče moc a práva též maje tíž i sílu,
Margěr v hradu pulenském prostřed lesů temna
ostřežoval pomezí Litvy podél Némna.

III .
Na němenských rovinách bujně rostla žita,
byla louka zelená květy pestře kryta;
přišli Němci s křížem a v nepříznivé chvíli
spásli louky, obilí zžehli, utlačili;