Stránka:MEYRINK, Gustav - Golem.djvu/97

Tato stránka nebyla zkontrolována

Jistý muž zapálil sirku a tak mohl jsem aspoň částečně čísti několik řádek.

Tupými smysly vzal jsem těchto pár slov na vědomí:

Pohřešuje se!!

1000 zl. odměny

Starší pán … černě oděn … Popis osoby: … masitý, oholený obličej … barva vlasů: šedivá. … Policení ředitelství … pokoj č. …

Bez přání, bez účasti, co živoucí mrtvola šel jsem zvolna řadou domů beze světel.

Hrst malinkých hvězdiček třpytila se na úzkém, tmavém pruhu nebes nad lomenicemi.

S velebným klidem vracely se mé myšlenky do dómu a klid mé duše byl stále hlubší a posvátnější; v tom zimním vzduchu nesla se sem z náměstí řezavým hlasem a tak jasně — jako by byla pronesena vedle mne — slova, hlaholená starým loutkářem:

„Wo ist das Herz aus rotem Stein?
Es hing an einem Seidenbande
Und funkelte im Frührotschein…“[1]



  1. „Kam červené se srdce podělo?
    Jež na hedvábné visíc šňůrce,
    se v ranní zoři lesklo, hořelo.“