Ale tyto myšlenky neoděly se slovem a nemohly proniknouti náladou všeobecného odchodu.
Cvak dal mi násilím plášť přes ramena a zvolal:
„Jen pojďte s námi k Lojzíčkovi, mistře Pernathe, to vás zase vzbudí k životu!“
Noc.
Zcela bez vůle dal jsem se Cvakem svésti se schodů.
Cítil jsem stále jasněji a jasněji ve vzduchu mlhu, jež se z ulice tlačila do domu. Josua Prokop a Vrieslander šli o několik kroků napřed; bylo slyšeti, jak hovoří venku, před vraty.
„U všech čertů! Že padla zrovna do kanálu?!“
Vyšli jsme na ulici a tu jsem viděl, jak se Prokop schýlil a hledal vyřezávanou hlavičku.
„To jsem rád, že tu hloupou hlavičku nemůžeš najíti,“ zahučel Vrieslander.
Postavil se ke zdi, a jeho obličej v krátkých přestávkách jasně vyzářil a zase pohasínal, dle toho, jak vybleskoval oheň zápalky, kterou sykavě do své krátké dýmčičky vssával.
Prokop učinil prudce odmítavý pohyb rukou a sklonil se ještě níže.
Teď už takřka na dláždění klečel:
„Tiše buďte! Neslyšíte nic?“
Přistoupili jsme k němu blíže. Ukazoval němě na mříže kanálu a přiložil, naslouchaje, ruku k uchu. Chvíli stáli jsme nehnutě a naslouchali jsme do hlubin stoky.
