„On chce k ‚Lojzíčkovi‘, kde je hudba a tanec,“ vskočil mu Vrieslander do řečí.
Prokop se smál a tloukl rukou takt ke zvukům, jež řídký zimní vzduch přinášel sem přes střechy.
Nato sňal se zdi mou starou, rozbitou kytaru, tvářil se, že škube potrhané struny a zpíval skřečivým falsetem a s přepiatým akcentem v zlodějské hantýrce tuto obdivuhodnou píseň:
„An Bein-del von Ei-sen
recht alt
An Stran-zen net gar
a so kalt
Messinung, a’ Räucherl
und Rohn
und imerrr nurrr putz-en“ — —
„Jak báječně pojednou ovládá zlodějskou řeč!“ a Vrieslander se smál hlasitě a pobroukával s Prokopem:
„Und stok-en sich Aufzug
und Pfiff
Und schmallern an eisernes
G’süff.
Juch, —
Und Handschukren, Harom net san[1] —
„Tuhle prazvláštní píseň skřípe „u Lojzíčka“ den jak den starý mešygene[2] Neftali Šafránek se zeleným štítkem na očích a nalíčená ženská hraje
