Předně zavedl obvyklý výslech nemocného, při tom však — aby byl pro všechny případy později kryt — zaznamenal si chytrácky jen ony odpovědi, jež mohly poukazovati k zelenému zákalu.
A opatrně pátral hned po tom, neexistuje-li už nějaká dřívější diagnosa.
Mezi řečí zmínil se letmo o tom, že je nutně volán do ciziny k vůli důležitým, vědeckým úkolům a že patrně už zítra bude nucen odcestovati.
Při zrcadlení oka (pomocí elektrických světelných paprsků), jež pak předsevzal, způsobil úmyslně nemocnému co nejprudší bolesti.
A to vše s vypočítavostí. Vše s vypočítavostí!
Když pak byl výslech a prohlídka skončeny a když pacient, jak tomu bývá, úzkostně se ptal, je-li zde příčiny k obavám, tu táhl vždy Dr. Wassory svůj první šachový tah.
Posadil se naproti nemocnému, mlčel hodnou chvíli a konečně pronesl odměřeně a zvučným hlasem tuto větu:
„Oslepnutí obou očí je už v nejbližší době takřka neodvratno!“
Scéna, jež zcela přirozeně následovala, byla hrozná.
Často upadli lidé do mdlob, plakali a křičeli, nebo se v divém zoufalství váleli po zemi.
Přijíti o zrak, znamená přijíti o všechno.
A když se — opět zcela obvyklý — okamžik dostavil, kdy ubohá oběť objímala kolena Dr. Wassoryho a pro Boha prosila, není-li už opravdu žádné pomoci, tu učinila tato bestie svůj druhý tah šachový a proměnila se sama v onoho — Boha, jenž jedině může pomoci.
