V podobných případech velkého Miserere je pak třeba jen zcela lehounkého podnětu — a o ten se už postarám! — a i nejzbabělejší pracka sáhne po jedu.
Je jen nutno, aby byl po ruce.
Theodorek by patrně také nebyl po něm chňapl, kdybych mu to nebyl tak ulehčil!“
„Charousku, vy jste hrozný člověk!“ vykřikl jsem zděšeně. „Což necítíte ani za mák — — —“
On mi rychle dal ruku na ústa a zatlačil mne do tmavého výklenku.
„Tiše! Už jde!“
Vrávoravými kroky, opíraje se o zeď, šel Wassertrum po schodou mimo nás a potácel se dolů.
Charousek mi chvatně potřásl rukou a plížil se za ním. — —
Když jsem se vrátil do svého pokojíka, tu jsem viděl, že růže i lahvička zmizely a na jejich místě ležely na stole zlaté hodinky s promačknutým pláštěm…
„Osm dní prý musím čekati, než dostanu své peníze. Je prý to obvyklá výpovědní lhůta,“ řekli mi v bance.
Odpověděl jsem podrážděně, aby přivedli ředitele, neboť já mám nejvyšší spěch; za hodinu chci odcestovati, lhal jsem.
Ředitel prý není přítomen a i kdyby byl, nemohl by nic změniti na stanovách, řekli mi. A jakýs chlap se skleněným okem, jenž současně se mnou přišel ke kase, se tomu drze smál!
