» Rychle na koně a odtud!« kázal Shatterhand. »Nepozorovali vás dosud. Přijedu za vámi.«
»Ti chlapi uvidí naši stopu,« vece Jemmy a vyhoupl se rychle do sedla.
»Pryč jen, pryč! Toť vaše jediná spása.«
»Ale vás vyslídí!«»O mne se nestarejte! Rychle odtud!«
Oba byli již v sedle a ujížděli odtud. Shatterhand rozhlédnuv se vůkol, seznal, že známí jeho nezanechali ve štěrku stopy žádné. Po té zavěsil pušku k sedlu, druhou těžkou na rameno a řekl svému koni jediné jen slovo apačské: »Peniyil — jiti!« Když potom rychlými kroky stoupal na příkrou, vedle se vypínající stráň, lezl kůň za ním jako pes. Nikdo neuvěřil by, že takovou cestu slézti dovedl by kůň, a přece po krátkém, ale velikém namáhání skryli se oba pod hustými stromy. Shatterhand položiv koni ruku na krk, řekl mu:
»Spi!«
Hned natáhl se vraník na zem a nehnul ani svalem. Byl po indiánsku vycvičen.
Šošonové zpozorovali stopu, jeli podle ní a rychle se blížili. Sotva uplynuly dvě minuty od odjezdu bělochův, byli již Indiáni u známé nám jedle. Někteří sestoupili s koňův, aby hledali zmizelou stopu.
»Ive, ive, mi, mi — zde, zde; ku předu, ku předu!« křičel jeden.
Našel, co hledal. V okamžiku zmizeli rudoši. Shatterhand ve své skrýši poznal, že cvalem hnali za prchajícími.
»Budou-li jen chytří a pojedou-li dosti rychle,« myslil si.
V tom lehce zafrkal jeho kůň, jakoby pána svého na něco chtěl upozorniti. Hleděl naň svýma velikýma, moudrýma očima, obrátil potom hlavu stranou k vrchu. Lovec uchopiv pušku poklekl připraven k ráně a klidně díval se vzhůru. Stromy stály tam hustě vedle sebe, že nebylo daleko viděti. Hnedle však odložil pušku. Shlédnuv pod nejnižšími větvemi ostny dikobrazovými ozdobené mokassiny, poznal hned, že náležejí nejlepšímu jeho příteli. Zachrastilo ve větvích, a před lovcem stál muž.
Byl ustrojen právě jak Old Shatterhand, jen na nohou měl místo vysokých bot mokassiny; také neměl klobouku. Dlouhé, husté; černé vlasy byly srovnány ve vysoký chochol a propleteny koží chřestýší. Účes nebyl ozdoben — jak u náčelníkův obyčejem — péry orlími. Na
