»Nikoli! Strom tento znamená jen místo, kde sejdu se dnes s Vinnetouem, a — —«
»Vinnetou?« přerušil ho Jemmy. »Náčelník Apačů že je zde?«
»Ano, předešel mne již.«
»Kde je? Musím ho viděti stůj co stůj.«
»Tuto zanechal znamení, že zde byl a zase přijde. Kam zatím poodešel, nevím. Zajisté potají pozoruje Šošony.«
»Ví-li o nich?«
»On to byl, jenž upozornil mne na ně. Vyřezal tuto do stromu tajné své znamení. Rozumím mu jako každému písmu. Sděluje mi, že vrátí se opět, a že nedaleko zdržuje se čtyřicet Šošonův. Ostatní jest mi zde očekávati.«
»A vyslídí-li vás zde Šošonové?«
»Nevím, komu hrozilo by větší nebezpečí, jim, kdyby mne zde našli, nebo mně, kdybych je vyslídil. Po boku Vinnetouově není mi se báti takové hrstky Indiánův.«
Slova jeho zněla prostě, přesvědčivě, že Hobble-Frank udiven zvolal:
»Čtyřiceti nepřátel byste se nebál? Nemám právě srdce zaječího, ale tak daleko jsem to se svou srdnatostí přece nepřivedl. ‚Veni, vidi, tuti‘, pravil starý Radecký po bitvě u Kolína. Dva proti čtyřiceti, toho nemohu pochopiti.«
»Velmi jednoduché, příteli! Třeba k tomu jen opatrnosti, hodně lstivosti a trochu odvážlivosti; máme-li k tomu ještě dobré zbraně, na něž úplně lze se spolehnouti, jsme vůbec ve výhodě. Zde však nejsme tuze bezpečni. Dobře uděláte, vzdálíte-li se odtud, abyste co nejdříve dorazili ke svým.«
»A vy zde zůstanete?«
»Ano, až přijde Vinnetou. Potom vyhledáme váš tábor. Máme sice jiný plán, ale bude-li Vinnetou souhlasiti, pojedeme s vámi k Yellovstonu.«
»Opravdu, opravdu?« otázal se Jemmy nanejvýš potěšen. »V tomto případě chtěl bych se vsaditi, že osvobodíme zajatce.«
»Jen abyste se nepřepočítali! Já jsem vlastně příčinou, že Francisovi hrozí nebezpečí, je tudíž mou povinností, bych připojil se k vám. Proto — —«
Zarazil se, neboť Frank úzkostlivě vykřikl. Ukazoval prstem mezi křoviny na písčitou rovinu, kdež viděti bylo tlupu Indiánův.
