»Teď, ano teď již vyjasňuje se mi. Old Shatterhand zdál se každému, kdož viděli jej poprvé, nezkušeným lovcem. Jemu náleží, tato zbraň. Franku, Franku, víte-li, kdo je tento muž?«
»Nevím. Nečetl jsem ani křestního listu jeho ani vysvědčení očkovacího.«
»Člověče, nechte žertův! Před námi stojí Old Shatterhand!«
»Old Shat — — —«
Chromý Frank o několik kroků zpět ustoupil.
»Všickni svatí!« vzkřikl. »Old Shatterhand? Představoval jsem si jej ovšem jinak.«
»Já také!«
»A jak, lidičky?« smál se lovec.
»Vysokého, statného,« odvětil učený Němec.
»Ano, obrovské postavy,« souhlasil Ferlon.
»Vidíte tedy, že pověsť má je mnohem lepší zásluh mých. Co vypravuje se v prvním táboře, zvětší se třikrát v táboře druhém a ve třetím šestkrát. Z té příčiny máte mne za muže zázračného, ale jsem právě tolik jako vy.«
»Nikoli! Co vypravuje se o vás, to je — —«
»Nechme toho,« přerušil ho Shatterhand. »Všimněte si raději mého koně. Je to pěkné zvíře, jaké najdeme toliko u Apačův. Okován není. Chci-li klamati své pronásledovatele, navléknu mu tyto střevíce ze sítí, jakých v Číně velmi zhusta se užívá. Kůň zanechává potom v půdě měkké, jmenovitě písčité, stopu skoro jako slon. Tuhle mám dva páry podkov, k snadnému upevnění zvláště zřízených. Jeden pár je obyčejný, druhý však má ozuby napřed. Je tudíž stopa také obrácena, a kdo mne pronásleduje, domnívá se, že jel jsem ve směru právě opačném.«
»Prach a broky,« divil se Frank. »Teď teprve rozbřeskuje se mi. Tedy tohle jsou ty čáry!«
»Těší mne, že uvedl jsem vás oba v omyl. Na kamenité půdě nemohl kůň zanechati stopy. Proto slezl jsem tam, abych zaměnil mu za střevíce podkovy. Netušil jsem ovšem, že jedou za mnou krajané; teprve později zpozoroval jsem vás. Opatření ta učinil jsem z opatrnosti, ježto z jistých znamení soudil jsem na přítomnosť nepřátelských Indiánův. Přišed k této jedli, byl jsem jen ve své domněnce utvrzen.«
»Jsou zde stopy po Indiánech?«
