»Není-liž pravda,« zahovořil Frank, »s tím mamutem jste vlastně jen žertoval?«
»Zajisté.«
»Myslil jsem si to hned, neboť takoví velikáni nejsou dnes již nikde.«
»Což slyšel jste již někdy o zvířatech předpotopních?«
»Já? Nevěříte-li mi, tož lituji vás náramně. Rozumíme! Smržovecký učitel byl mi upřímným přítelem a otevřel před zrakoma mýma všechen svět živý i neživý. Náramně líbily se mi jeho učené výklady z botanické zoologie. Znal každičký strom od jedle až ke šťovíku a každé zvíře od velryby až k nejmenší houbě. Od něho získal jsem tenkráte tuze mnoho.«
»Těší mne nad míru,« usmál se Francouz. »Snad mohl bych se od vás něčemu přiučiti!«
»To se samo sebou rozumí! Na příklad o mamutu mohu vám dáti nejlepší authentickou zprávu.«
»A viděl jste jej?«
»Nikoli, neboť tenkráte před stvořením světa nebyl jsem ještě u nynější policie ohlášen; ale učitel smržovecký nalezl mamuta ve starých rukopisech. Hádejte, jak veliká byla ta obluda?«
»Značně větší než slon.«
»Slon? Přirovnání to ještě nestačí. Klopýtl-li mamut přes nějaký kámen a podíval-li se potom na zem, spatřil tam nazvíce egyptskou pyramidu místo kamene. Představte si jen výšku toho velikána! A posadila-li se mu kdysi moucha na ocas, zvěděl o tom rozum teprve za čtrnáct dní. Jak dlouhé bylo tedy zvíře! Nynější rozum náš jest tuze slabý, aby pochopil takové předpotopní menagerie. Chceme-li nyní viděti něco tak velikého, jest nám nahlédnouti do teleskopu. Tam vidíme vše aspoň přibližně tak veliké, jako to bylo před potopou.«
Jemmy tvářil se udiveně.
»Jakže?« ptal se. »Jak jmenoval se ten přístroj?«
»Pamatujte si! Zahloubám-li se někdy do vědy, protiví se mi nad míru každičké vyrušení. Teleskop jsem řekl. Budete si to pamatovati? Studoval-li jste skutečně na gymnasii, slyšel jste přece také přednášky o akustice dalekohledův. Čím tmavší jsou ohniska, tím větší jsou hvězdy, jež vidíme, poněvadž ve vědě obyčejně vypočítati jest poměr obrácený. Rozumíte tomu?«
