A při těch slovech jakoby proutkem zatočil těžkým kůlem ve vzduchu.
Vohkadeh nevšiml si černocha, jel okolo něho čtvrtou schůdnou stranou vršku dále až ke plotu; tam hned s koně přeskočil plot a zmizel za ním.»Jaký to nezdvořák ten rudoch,« bručel černoch. »Jede podle Boba a neřekne ani: Dobrý den! Přeskočí plot, nečekaje, dovolí-li mu master Martin vstoupiti. Massa Bob naučí jej zdvořilosti.«
Dobrý černoch přidával si sám titul master Bob, to jest pan Bob. Byl svobodný Negr a cítil se uraženým, nepozdravil-li ho Indián.
»Nesmíš ho pohněvati,« varoval Martin, »jest naším přítelem!«
»To je ovšem jiná! Je li rudoch přítelem massa Martina, jest přítelem i massa Boba. Má massa opět koně? Darebáci zabiti?«
»Nikoli! Utekli. Otevři bránu!«
Bob sáhodlouhými kroky kráčel napřed, odstrčil od sebe obě křídla vrat, jakoby z papíru byla.
Potom všechna společnosť zmizela za ohradou.
Uprostřed stála dosti úhledná chaloupka, vystavěná z kamení, hlíny i dřeva a pokrytá šindelem, z daleka přivezeným.
Dvéře byly otevřeny. Když vstoupili tam jezdci, spatřili Indiána seděti ve prostřed jizby. Kde by měl svého koně, o to snad neměl ani starosti. Oř jeho vešel do ohrady i s ostatními koňmi.
Vstoupivše do světnice, přivítali Martin a Hobble-Frank své hosti, kteří rozhlíželi se zvědavě po jizbici. Zadní čásť její sloužila za krám, v němž zboží nebyly již valné zásoby. Na kůlech přibitá víka beden zastupovala stoly. Tímtéž způsobem pořízeny byly i stolice. V jednom koutě stály postele; byly velmi stkvostné, že záviděli bychom jich skoro obyvatelům tohoto srubu. Záležely totiž z několika kožešin strašlivého medvěda hnědého, jenž náleží mezi nejnebezpečnější šelmy americké. Postaví-li se dospělý grizzly na zadní nohy, převyšuje zajisté o půl metru zrostlého muže. Takového medvěda zabiti počítají Indiáni za největší hrdinství. I běloši vyhnou se raději medvědu hnědému, než pustili by se s ním v nebezpečný zápas.
Na stěnách visely rozličné zbraně a znamení vítězná, nedaleko komína na dřevěných kůlech upevněny byly veliké kusy uzeniny.
Oken skleněných chatrč neměla; místo jejich zastávaly okenice. Z té příčiny a že slunce sklánělo se již pod obzor, bylo v chaloupce skoro tma.
