zují lov k vůli němu samému. Zde však se zvěř přímo poráží. Sváteční puška zuří mezi ubohými bůvoly, jichž zabíjí se na tisíce jen z té příčiny, že kůže jejich lépe hodí se na převodní řemeny než obyčejná kůže hovězí. Je to hříšné, hanebné! Či ne?«
»Máte pravdu, pane! Dříve bylo jinak. Tenkráte platilo: muž proti muži, to jest, myslivec postavil se počestně proti zvěři, aby s nasazením vlastního života dobyl si potřebného masa. Teď však podobá se honba zbabělému vraždění ze zálohy. Takoví lovci starého zrna očividně vymírají. Lidé, jako, vy oba, jsou teď náramnou vzácností. Peněz, tuším, mnoho míti nebudete, ale jména vaše jsou dobrého zvuku; jen co je pravda!«
»Což vy znáte naše jména?«
»Toť se ví!«
»Odkud?«
»Slyšeli jsme, naslouchajíce ve křoví, jak vás Vohkadeh jmenoval.«
A jeli dále. Po chvíli otázal se Jemmy:
»Jak dlouho jste již ve Státech?«
»Přes dvacet let.«
»Odkud jste se sem přistěhoval?«
»Jsem Němec.«
»Němec? Ale německy jste zajisté zapomněl.«
»Ó, prosím, nezapomněl. Mluvím dosud nejčistší němčinou, přesně dle grammatiky. Což vy neumíte německy?«
Jemmy usmál se a pokrčil rameny na znamení, že nezná se v líbezné řeči té.
»Škoda, škoda! Takový znamenitý lovec a neumí německy. Těšil jsem se, že promluvíme si spolu v mé mateřštině; jak jsem řekl, u nás mluví se nejčistší němčina.«
»Dovolte, příteli, z které končiny jste?«
»Jsem z Čech od Frýdlandu. Narodil jsem se ve Smržovce a tam také začal jsem svoji karrieru. Byl jsem mysliveckým mládencem ve svém domově: tam vám byl překrásný královský zámek s rozkošným parkem. Tam tedy byl jsem skutečným úředníkem a měl služného patnáct zlatých měsíčně. Nejlepším mým přítelem byl tamější učitel; denně scházel jsem se s ním a rozmlouvával o vědě a umění. Tam také nabyl jsem důkladného vzdělání ve všech oborech lidského vědění a také dověděl se poprvé, kde je Amerika. V němčině jmenovitě brzy vynikl jsem
