»Myslíš? Odkud víš, že se jich nebojím ?«
»Vohkadeh není dnešní. Slyšel již mnoho o slavných běloších, jejichž jména jsou dlouhý Davy a tlustý Jemmy a teď poznal jsem je dle postavy a činů jejich.«
Jemmy chtěl odpověděti, ale Fox přerušil ho:
»Dosť již, tak jsem to nemyslil. Dovolil jsem vám s tímto chlapíkem mluviti, ale jen anglicky. Mohli byste se tou hatlaninou proti nám umlouvati. Přesvědčil jsem se aspoň, že umí anglicky. A vy, pane, kliďte se odtud, jinak vám dám něco na cestu.«
Jemmy obrátil se k svému vytáhlému soudruhovi a ten mrkl na něho významně. Jemmy porozuměl mu. Davy upozornil jej na křoviny stranou stojící. Mrknuv okem na protější břeh, spatřil tam ležeti dva muže. Kdo byli to, přátelé nebo nepřátelé? Bezstarostnosť Davyova upokojila jej. Obrátiv se opět k Foxovi, pravil:
»Mějte jenom sami pozor, abyste nemusili utíkati!«
»My — a před kým?«
»Před tím, jemuž včera ještě tito dva koňové náleželi. Rozumíte?«
To prohodiv, ukazoval na dva hnědouše, kteří těsně vedle sebe stáli, jakoby věděli, že náležejí k sobě.
»Jakže?« rozkřikl se Fox. »Co o nás soudíte? Jsme poctiví vyzvědači, kteří cestují do Idaha, kde právě nová ryžoviště byla objevena.«
»A že nedostávalo se vám koní k této cestě, jste zároveň poctivými zloději koní. Nás neošidíte!«
»Ještě slovo, člověče, a skolím tě! Všechny koně jsme koupili a zaplatili.«
»A kde, můj poctivý Foxe?«
»Ještě dole v Omaze.«
»Tak! A to jste si tam hned koupili do zásoby černidla na kopyta? Jest věru s podivem, že právě tito hnědouši jsou dosud při síle a mají kopyta čerstvě natřená, jakoby přicházeli ze stáje, kdežto ostatní mrchy nosí obuv neúhlednou. Povídám, — že tito koňové náleželi ještě včera jinému pánovi, a že krádež koňů tresce se zde na dalekém západě smrtí provazem.«
»Lháři! Utrhači!« zuřil Fox, pro pušku se shýbaje.
»Nikoli, pravdu řekl!« ozval se v křovinách hlas. »Jste ničemní zlodějové a neujdete odměny své. Postřílíme je, Martine?«
