»Hned se dovíte. Přítel můj jmenuje se Susika a já Ferlon. My — — —«
»Ferlon?« přerušil ho vůdce. »Jste-li snad Francouz ?«
»Dovolíte-li, ano.«
»Vem vás ďas! Lidí vašich tváří nemohu ani cítiť.«
»Toho příčinou je zajisté jen váš nos, jenž ničemu lepšímu neuvykl. A mluvíte-li o tvářích, soudíte v pravdě jen dle svých.«
Slova ta pronesl tonem zcela jiným, než-li prve mluvil. Protivník jeho se zamračil a tázal se hrozivě:
»Co tím myslíte?«
»Pravdu, nic více.«
»Zač nás považujete? Ven s tím!«To pověděv, vytáhl nůž, který až dosud zastrčený měl za opasem. Jemmy se mu smál:
»I nevytahujte, pane, kudličky své; nelekneme se jí! Byl jste ke mně hrubým, nemůžete tudíž ode mne žádati, abych mazlil se s vámi. Nemohu za to, nelíbím-li se vám. Snad nechcete, bych dostavil se k vám ve fraku, cylindru a bílých rukavicích. Posuzujete-li nás podle zevnějšku, sám se klamete. Zde neplatí kabát, ale muž, a ten přede vším žádati může zdvořilosti. Ostatně zodpověděl jsem všechny vaše otázky, a jest tedy slušno, byste i vy pověděl, kdo jste.«
Všichni přítomní ovšem se podivili, slyšíce Ferlona takto hovořiti. Někteří sice tasili nože, nicméně zůstali klidnými. Rázné vystupování pídimužíkovo překáželo i náčelníkovi, a proto odpověděl:
»Jmenují se Fox; to stačí. Ostatních osm jmen byste si ani nepamatoval.«
»Naopak; ale domníváte-li se, že nepotřebuji znáti jich, také máte pravdu. Vaše postačí mi úplně, nebo kdo podívá se na vás, pozná hned, jakého jste ducha.«
»Člověče, to je urážka!« durdil se Fox. »Chcete nám vtisknouti zbraň do ruky?«»
Neradil bych vám!« Máme tu čtyřiadvacet ran, a dostanete jich aspoň polovici, než-li se nadějete. Nejsme poprvé v této krajině. Libo-li, pobavme se trochu?«
Sotva domluvil, vytáhl Jemmy oba revolvery. Davy učinil po jeho příkladě. Také Fox chtěl zdvihnouti se země svou pušku, ale Ferlon ho varoval:
