Nebyla to jen stopa, ale široká, úplně ušlapaná cesta, vedoucí od potoka až do lesa.
»To není snad zvíře,« soudil černoch. »Tudy chodívá nějaký muž v botách. Massa Martin zajisté dá za pravdu massa Bobovi«
Mladík však vrtěl hlavou. Prohlédnuv stezku důkladně, odpověděl:
»Divná to věc. Nelze tu nalézti ani stopy lidské ani zvířecí. Půda je tak ušlapána, že nelze ani stanoviti, kdy naposled po ní cesta byla vykonána. Vsadil bych se, že jen kopytník takovouto stezku vyšlapati dovede.«
»Výborně, tuze výborně!« radoval se černoch. »Snad to bylo opossum. Toť bylo by něco pro massa Boba!«
Opossum, vačice virginská, žije v Americe; velikostí rovná se naší kočce. Má sice maso jemné, bílé a tučné, ale velmi nepříjemně páchnoucí; z téže příčiny běloši nikdy masa jejího nepožívají. Ale černoši jím nepohrdají, ba jsou mnozí, kteří právě náruživě nelibě páchnoucí pečinku tu vyhledávají. A k takovým labužníkům náležel také Bob.
»Co ti jenom napadá!« smál se Martin. »Opossum a zde! Což náleží opossum ke kopytníkům?«
»Kam opossum náleží, to je massa Bobovi docela jedno. Opossum dává znamenité, delikátní maso, a massa Bob zkusí teď, dá-li se opossum chytiti.«
A již chtěl běžeti po stopě, než Martin zadržel jej.
»Zůstaň zde a neškoď si. O opossu nelze tu ani mluviti; je tuze malé, aby vyšlapalo takovouto stopu. Jde tu o zvíře mnohem větší, snad o losa.«
»Los, los!« jásal Bob, hlasitě si mlaskaje. »Los dává mnoho, velmi mnoho masa, loje a kůži. Los je dobrý, velmi dobrý! Bob zastřelí hned losa!«
»Zůstaň tu přece. Ani los to není, vždyť byla by spasena tráva podle stezky.«
»Massa Bob se tedy podívá, co to bylo. Snad přece opossum! Ó, najde-li massa Bob opossum, potom připraví slavnou hostinu.«
To řka, pádil černoch po stezce do lesa.
»Počkej! Počkej přece!« napomínal jej Martin. »Vždyť mohla to býti i veliká šelma!«
»Opossum je dravec, žere ptáky a malá zvířata, massa Bob je chytí.«
Všechno napomínání zůstalo bez výsledku, Bob utíkal dále. Vzpo-
