Přisunul mu dvě židle k sobě, a Hollanďan posadil se na ně.
»Tady bydliti?« tázal se Turnerstick. »To mi ani nenapadne! Vždyť musíme do Kantonu. Pojedeme parníkem.«
»Ten odjíždí týdně toliko dvakrát. Vyptal jsem se na to konsula. Nejbližší odjíždí teprve za tři dny.«
»Co? Jak? A tak dlouho máme tu čekati?«
»Ano, nedáme-li přednost čínské džunce.«
»Tedy učiňme tak, třebas bychom také mnohem volněji pluli.«
»Nu, džunka pluje dosti rychle, má-li dobrý vítr a pluje-li za přílivu. Ale chcete se skutečně odvážiti svěřiti se takovému plavidlu?«
»Proč pak ne? Bojíte se?«
»Báti se, nikoliv, ačkoliv jsem četl, že je se třeba míti velice na pozoru, protože jsou džunky, jimž není možno důvěřovati. Myslím však na nečistotu, jež by nám mohla býti velice na obtíž.«
»Pah! Však naučím ty chlapy čistotě. Vždyť jsem mandarin!«
»Bude se tomu věřiti?«
»Neradil bych nikomu, aby o tom pochyboval! Nebude vůbec nikoho, kdo by mne za mandarina nepovažoval. Já se svým oblekem, svou osobní důstojností, se svými hlubokými vědomostmi jazykovými a výtečnými koncovkami. Připluji-li k těmto lidem s mým kang-keng-king-kong-kung, tak zalezou samým respektem do všech děr. Hlavní věcí je, jen rychle nějakou džunku najÍti.«
