jejichž stáří se nedá určiti. Byl nesčíslnými malými vráskami a rýhami tak protkán, že o vlastních tazích nemohlo býti ani řeči. Kdo ho spatřil, kterak s hrdou vážností kráčí za svým pánem, jenom o něho dbaje, byl v pokušení přisouditi mu daleko více než čtyřicet let. Kdo měl však soukromou příležitost pozorovati lstivé mžikání jeho drobných oček a obratné pohyby a mohl se přesvědčiti o jeho vždy pohotové duševní čilosti, nebyl by mu hádal mnoho přes dvacet. Na otázky v tomto směru učiněné neodpověděl nikdy. Své stáří rovněž jako semestry svého pána a velitele halil v neproniknutelnou temnotu.
Jeho dlouhá, úzká postava byla skoro právě tak oblečena jako »Methusalem«, jenom že mu seděla na krátce ostřihané hlavě na místě cerevisky bílá plátěná čepice bez stínítka, jakou nosívají kuchaři a cukráři.
Tak kráčeli Humboldtovou ulicí a Pepřovou uličkou, napřed pes, potom pán a za tímto cídič, každý z nich právě tak důstojně a odměřeně jako druhý. S úsměvem pohlíželi lidé za nimi.
Právě když chtěl zahnouti do chodby domu, v němž bydlily, otevřely se dvéře čínského krámu a majitel vyšel ven, oděn v široký, originelní kroj »nebeské říše«. Uzavřel se študentem přátelství, dal se jím vyučovati v němčině, jíž, když se tu usadil, jenom lámaně mluvil, a jemu za to tolik čínštiny vpravil, že »Methusalem« byl jazyka čínského zcela slušně mocen.
»Tsching!« pozdravil obchodník čajem, ukláněje se.
»Tsching, tsching, můj milý Ye-Kin-Li!« odpověděl student svým hlubokým pivním hlasem. »Chcete odejíti?«
»’s sche tsche, Tschu — ano, pane. Na policii.«
