— Vy suchá sirko, vy vyzáblý krejčíku. Zij — zij — zij — — —«
Dále nedospěl. Novofundlanďan spozoroval nepřátelské počínání tlustého, seskočil se své židle a kráčel zvolna k němu. Když došel až k němu, vzpřímil se, položil mu obě tlapy na ramena, vycenil zuby a kňučel mu výstražně do zardělého obličeje, jakoby mu chtěl říci: »Ty, teď je toho dost, sic bude ti jednati se mnou!«
Ohroženému uvázla zamyšlená nadávka v hrdle. Dopadl na své židle, čímž octl se pes zase na všech čtyřech nohách, a zvolal na hostinského proti všemu očekávám: »Ik heb honger; geot mij eeene soep en kalfsvleesch — mám hlad, dejte má polévku a telecí!«
To vypadalo tak komicky a znělo to žertovně, že ti čtyři ostatní dali se do hlasitého smíchu. Pes svraštil horní pysk, jakoby chtěl rovněž se smáti a vrátil se ocasem vrtě ke svému pánovi a zpět na svou židli. Když tlustý seznal, že není zvířetem více ohrožován, obrátil se a zvolal zlostným tonem: »Mijne heeren, ik zonde mij schaamen, zoo dom de lagchen. Eet gij liefst een vleesch of en eyeren-kock; dit is buiten twijfel beter dan dit ondengende foeikzen — moji pánové, styděl bych se tak hloupě se smáti. Jezte raději něco masitého nebo koláč z vajec; to jest beze vší pochyby lepší než toto daremné řehtání!«
Tato obrněná řeč měla za následek jenom rozmnožený smích, což tlustého tak rozzlobilo, že, když byl dříve dechu nalapal, na smějící se spustil skutečně hlasem hromovými: »Mijne heeren, gij zijt slecht, gij zijt slechter, gij zijt de allerslechsten; gió zijt myne vyanden; gij — gij — gij zijt vier zuuren aapen — moji pánové, vy jste špatní, vy jste špatnější, vy jste nejšpat-
