kapitola Čtvrtá.
Mijnheer Willem van Aardappelenbosch.
Pokoj, jehož se také za jídelnu používalo, byl popatřen zcela po evropském způsobu stoly a židlemi. Novofundlanďan přistoupil hned po svém vstupu k jednomu stolu a vyskočil na židli; sklenici postavil před sebe. Tady sedel nyní, s tornistrou na hřbetě, pohlížel neodvratně na prázdnou sklenici a dával při tom na jevo netrpělivé kňučení. Z »Listonoše u Ninive« byl zvyklý, že se sklenice ihned naplnila.
Methusalem prohlásil policistům, že není jejich pomoci třeba, načež se tito odstranili. Potom usadili se čtyři cestující u stolu, jejž pro mě pes zaujal. Degenfeld vyptal se, zda-li možno dostati pivo, a dostal odpověď přisvědčující.
»Tedy přineste mám čtyři dobré doušky!« poručil. »Máme žízeň.«
Všichni sklepníci odkvapili, aby rozkazu vyhověli. Jenom hostinský tu zůstal. Postavil se v uctivé vzdá-
