»Ovšem že! Ti chlapi chtěli se pomstíti za padesát li, jež jsem jim strhl. Měl jsem totiž zaplatiti stopadesát.«
»Ah! A vy jste dal jenom sto? Vy jste jim utrhl mizerných třicet feniků? Bylo to důstojno mandarina, jímž jste přece chtěl býti?«
»Snad ne?«
»Ne. General se nehrdlí o padesát li. Touto špatně použitou šetrností jste prozradil, že nejste ani Číňan, ani mandarin. Kdyby vás byli pokládali za takového úředníka, jistě nebyli by se odvážili nechati vás v nosítkách putovati. Nalehejte jenom na potrestání těchto lidí, tu stane se ona událost, pro vás na všechen způsob osudná, ještě známější než dříve; budete úředně vyzván, abyste se legitimoval jako generálmajor a jelikož toho nedovedete, můžete se octnouti v postavení, jehož bych já si aspoň nepřál.«
Turnerstick vjel si oběma rukama za uši, aby se tu poškrabal.
»Sapperlot!« mručel. »Na to jsem nevzpomněl. Mám snad státi jako obžalovaný před těmito Tsching-Tschang-Tschongi? K tomu nemám ovšem žádné chuti. Raději nechám ty padouchy běžet.«
»To je to právě, co vám chci poraditi. Myslil jste, že se pro nás nehodí jíti do hotelu pěšky. Vy jste, pravda, nešel, za to však běžel. Mluvil jste o tom, že nebudou se mnou jednati s patřičnou úctou. Jakou pak úctu prokázali vám? Doporučuji vám, abyste se příště spoléhal raději na mou radu než na svá vnuknutí.«
»Ano, teď můžete mi kázati! Ale takového něco se mi podruhé jistě nepřihodí!«
»Totéž jste řekl, když jste byl penězoměncem napálen!«
