čer na blízku, tak že tu musili zůstati přes noc. Degenfeld sdělil soudruhům, že přiblížil se okamžik, kdy vyzvednou poklad. Zavedl je do rokle a k domečku. Každý vlezl tam jednotlivě, aby uhodl, kde třeba hledati. Klepali na podlahu a na stěny, aby našli duté místo — marně. Potom vyzvedl Methusalem kameny a vyňal oba pytle. Bratři vrhli se na ně, aby je otevřeli. Degenfeld nechal je tak učiniti, ale podotkl: »Tyto peníze patří vašemu otci. Máte je viděti a spočítati, abyste mi později dosvědčili, že se nic neztratilo. Ale potom vezmu je výhradně ve svou ochranu. Vzal jsem k tomu účelu zvláštního koně se sedlem a pokrývkami.«
Peníze byly hned na místě spočítány; potom zavázal Degenfeld pytle a dal je odnésti do hostince. Od tohoto okamžiku měli bratři po nočním klidu. Báli se loupežníků, jichž vůbec nebylo, a argusovýma očima střežili místo, kde spal Methusalem vedle pytlů.
Cestu konali po téže silnici, po které sem byli přišli. Ráno přešli přes nebezpečný most a na večer dorazili do Schin-hoa, než jeli tentokráte městem, aby přenocovali na druhé straně v prvním Siè-kiu.
Tím získali kus cesty, tak že již následujícího odpoledne dorazili do Schao-tscheu, kde obdrželi na své dřívější cestě vojenský průvod.
Ráno byli cestující se svými zavazadly a velikou slávou doprovozeni k řece, kde byla pro ně džunka připravena. Jelikož ji nechtěli opustiti před Kantonem, tedy opatřili se hojně potravinami.
Ho-tschang plavidla dal se pohnouti, že popluje také v noci. Tím a také že to šlo nyní po vodě, byla umožněna rychlá zpáteční cesta.
Bylo to jednoho časného jitra, když dorazili do
