ho nazýval sirem, byla bezpečná známka, že přes jeho čínský oděv nepokládá ho za syna středu. To vzbudilo hněv kapitánův; nasadil si skřipec na svůj nosík, vrhl jím na ubohého kuli velice impertinentní pohled a řekl: »Musím si vyprositing, abyste se mnou mluviteng čínsky! Jsem mandaring nejvyšší třídong a nemám chuti trpěling cizí dialekting! Tedy kolik zaplateng odtud až do hotelu?«
»Hotel ?« tázal se kuli, jenž rozuměl nyní tomu jedinému slovu.
»Ano, hotel Hongkong.«
»Ah, we shall to bear to Hongkong-Hotel?«
»Ano, taming chci býtang doneseng. Kolik mámeng za to zaplatung?«
Protože při »ano« kývl přisvědčivě hlavou, bylo mu porozuměno. Při poslední své otázce učinil pantomimu počítání peněz, jež je ve všech zemích páně tatáž. Proto věděl kuli, co míní, a odpověděl: »Fifteen Fen or Candarins.«
»Patnáct fenů je stopadesát li, tedy celá marka; to je příliš mnoho!« mručel kapitán k sobě. A hlasitě dodal k tomu: »Tak mnoho zaplatiting nemůže mi ani napadnouteng. Jsem čínský mandarin a nedám se od žádného kuli předražitong. Dostanetung sto li, ale ani o haléř více!«
Rozvázal jednu šňůru, odpočítal sto li a dal je jednomu z kuliů. Tento počítal po něm, zavrtěl hlavou a řekl: »Hundred-fifty Li, not hundred!«
»Dám sto; při tom to zůstaning,« stál na svém Turnerstick.
