kům zůstal tím, čím je jim teď. Kdyby to chtěl prodati, nenašel by kupce. Číňan neměl by ani potřebného kapitálu, ani intelligence, jakou musí míti majitel tak obrovského závodu.«
»O, ik heb geld — o, já mám peníze!« zvolal mijnheer.
»Vy?« tázal se Belgičan.
»Ja, ik heb geld, ten eerste geld, ten tweede geld, en ten derde ook weder geld — ano, já mám peníze, poprvé peníze, po druhé peníze a po třetí zase peníze!«
»Vždyť to zní docela tak, jako byste chtěl vystoupiti jako kupec!«
»Dat wil ik ook! Ik heb veel geld! En ik heb ook opvoeding en onderwijs gehad; ik ben niet dom; ik ben een wijse mensch, een zeer wijse mensch — to chci také. Mám mnoho peněz! A mám také vychování a vzdělání; nejsem hloupý; jsem moudrý člověk, velice moudrý člověk!«
»Velice rád vám to věřím; ale je to důvod, abyste koupil Ho-tsing-ting?«
»Neen. Ik wil Ho-tsing-ting koopen, dewojl hier de lucht zoo goed en gezond is. Ik ben ziek en zwak; ik wil hier weder gezond werden, gezond en dik — ne, chci koupiti Ho-tsing-ting, protože je tu vzduch tak dobrý a zdravý. Jsem nemocen a sláb; chci zde býti zase zdráv, zdravý a tlustý!«
Van Berken přelétl několikráte udivenými zraky postavu domněle nemocného a mínil usmívaje se: »Myslím, že se tu můžete zase vykrmiti.«
»Dat denk ik ook. Ik wil eten en drinken, dat
