vedu vás tedy do hotelu Hong-kong, kde můžete čekati až se vrátím.«
»Well! Je mi také vhod. Ale kterak dostaneme se skrze tuto tlačenici? Co chtějí jenom od nás tito lidé!«
»Co chtějí? Chci vám odpovědíti pěkným studentským veršem a při tom jenom jméno změniti, totiž:
‚Tu netvor přihnal se sem,
jehož Turnerstick zovem,
a houf lidu před ním stává,
jak před novou branou kráva!‘«
Obraz, jehož užil, nebyl tak špatně volen, jenom že měl na místo jména kapitánova jmenovati jeho vlastní jméno, protože na něho, Bohumíra a Richarda mnohem více zevlovali než na Turnersticka.
Tři takto oblečené lidi tu nikdy ještě neviděli. Jakmile sešli s můstku, pospíšili si všichni mužíčkové a ženušky, na blízku se nacházející, aby si je prohlédli a utvořili polokruh kolem nich. Muži všech barev a krojů, promícháni špinavými ženami kuliů a ještě špinavějšími dětmi, stáli tu a udiveně pohlíželi na neslýchané zjevy. Ale jejich úžas byl pln respektu. Bylo viděti, že pokládají tyto tři osoby za zcela zvláštní, vysoko postavené lidi, k čemuž přispělo značnou měrou důstojné jejich držení těla.
Kdežto tito dělali, jakoby ani nepozorovali, jaký rozruch způsobili, vzbudila projevovaná pozornost pýchu kapitánovu. Byl přesvědčen, že tato pozornost náleží výhradně jemu, a tak vznikla v něm myšlenka vydávati se za vysokého mandarina. Proto řekl k ostatním: »Nesluší se pro nás, abychom šli do hotelu. Lidé jako my, s osmnáctisty li kolem krku, musí jeti
