Obrátil se s touto otázkou k paní, jež nacházela se ve velikém rozčilení. Chvěla se na celém těle; nemohla ani Ano pronésti; proto dala svůj souhlas najevo toliko pokynutím hlavy. On četl: »Hao-keu — i, z rodu Pang, ze kmene Seng-ho, zmizelé ženě mé duše a matce mých ztracených synů a dcer — — — od Ye-kin-liho, z Číny uprchlého.«
To byl nadpis dopisu. Předčitatel nedostal se dále; zazněly čtyři výkřiky — — od obou synů a od obou dcer. Matka byla by zajisté také radostný výkřik vyrazila, nemohla však, neboť omdlela.
Statečný Methusalem nepomyslil na to, že se takovéto zprávy nesmějí útlým ženám podávati tak nepřipraveně. Obě dcery ovinuly paže kolem matky a plakaly.
»Přišlo to příliš náhle; je to příliš mnoho pro ni. Pojďte s ní ven do vaší komnaty,« pravil Hoei-hoei.
Vzal omdlelou do svého náručí a vynesl ji ven. Dívky ho následovaly. Ale synové vrhli se na Methusalema a Liang-ssi tázal se ho prudce: »Pane, ten dopis je od našeho otce?«
»Ano,« odpověděl tázaný.
»A tato žena slově Hao-keu?«
»To je její jméno.«
»Potom je to naše matka?«
»Je to ona. A její dcery jsou Méi-pao a Sim-ming, vaše sestry.«
»O nebesa, o všemohoucí! Naše matka a naše sestry! Pojď, bratře, pojďme k nim!«
