»Ano, prosím!«
»A je tam skutečně dopis?«
»Zajisté!«
»Na tuto paní?«
»Jak jsem již řekl!«
»Musíte se mýliti, pane.«
»Ne; jsem si svou věcí úplně jist. Zde je nůž. Rozřízněte obálku!«
Muž chopil se nože, ale ptal se dříve než uposlechl vyzvání: »A tento dopis má býti skutečně od — od Ye-kin-liho?«
Docela jistě. Byl jsem při tom, když jej vsunul do obálky a směl jsem si do konce před tím dopis přečísti.«
Nyní rozřízl hostitel obálku. V přestávce mezitím nastalé šeptal Jin-tsian svému bratrovi: »Od Ye-kinliho? To je přece náš otec!«
»Zajisté jenom muž, který má totéž jméno.«
»Ale tato paní připadá mi tak známá! Musil jsem ji již viděti!«
»Mně také. Je mi docela —«
Byl přerušen, neboť domácí pán rozevřel dopis, jenž byl ovšem sepsán čínskou řečí a čínským písmem, a vrhl pohled na první řádky. Zvolal hlasitě: »O všemohoucnosti Prozřetelnosti! O dobroto nebes! O Alláh, Alláh! Je tomu skutečně tak; tento vznešený pán mluvil pravdu. Mám čísti?«
