poroval našince, kteří byli vyhnáni a nacházeli se v nouzi a v nebezpečí.«
»Jak se jmenuje tento muž?«
»Zde v této zemi jmenuje se krátce Schi (Stein), ale ve své vlasti slul Sei-teinei.«
»Ah! Je majitelem Ho-tsingu (Ohnivé studny)?«
»Ó, několika Ho-tsingů. Náleží mu krajina, ve které prýští ze země tekutina, již nazývají Schi-yeu (doslovně »kamenný olej«), a která může býti v lampách spalována.«
»On bydlí v Ho-tsiang-tingu?«
»Ano. Tak nazval místo, z něhož se stalo město, a to k vůli Ho-tsingu, který tam vyvírá. Znáš ho?«
»Ovšem. Tento můj soudruh, který sluje Liang-ssi, je v jeho službách.«
»Jméno Liang-ssi znám, neboť bylo jmenováno s pochvalou od těch, kterým dostalo se tam dobrodiní.«
»A tento mladík je syn bratra Sei-tei-neiova, který mu psal, aby k němu přišel.«
»To se shoduje, neboť vím, že nemá syna a že psal do své země pro syna bratrova. Tedy chcete k němu?«
»Ano.«
»Potom bychom vás rádi pokládali za dobré přátele jen kdyby nebylo toho Kuanu, o kterém jsi mluvil. Císař z Tschinu je náš utiskovatel, a koho on miluje, toho musíme nenáviděti.«
Degenfeld si pospíšil aby chybu, které se dopustil, zase napravil i jal se vysvětlovati: »Snad jsem se
