okolnost, že odvážní budovatelé tohoto mostu nepokládali za nutné zábradlím jej opatřiti.
Když Methusalem zastavil svého koně a starostlivými zraky prohlížel si tuto cestu, řekl Bohumír, šoupaje čepicí na hlavě sem a tam: »Máme snad tady přejeti?«
»Ovšem! Kterak pak jinak, když jsem ještě nespozoroval, že bychom uměli lítati!«
Na místo, aby dal se do naříkání, jak se dalo tušiti, mínil tázaný: »Ik bid, mij aftebinden — prosím, abyste mne odvázali.«
»K čemu?« tázal se Turnerstick, povoluje mu provaz na nohou.
»Ik bin mijnheer van Aardappelenbosch, een dapper Nederlander. Ik kan niet goed rijden, maar ik kan goed loopen. Ik word vooraan gaan — jsem mijnheer van Aardappelenbosch, udatný Nizozemčan. Neumím dobře jezditi ale umím dobře běžeti. Půjdu napřed.«
Vzal svého koně za uzdu, což by byl nikdo u něho nehledal, a vedl jej na most. Ostatní chtěli následovati, ale Methusalem jim v tom zabránil: »Zadržte, ne příliš mnoho! Dá se očekávati, že most se bude houpati jako kolébka. Půjdu se statečným mijnheerem. Dva jiní mohou nás teprve tehdy následovati, až se octneme uprostřed mostu.«
Vzal nejenom svého koně, nýbrž také koně Richardova, aby svému svěřenci těžký přechod pokud možno ulehčil.
Most byl asi patnáct stop široký, což by za obyčejných poměrů bylo jistě stačilo. Ale ve výši, se které
