čiti a nabídli Ho-tschangovi přiměřený peněžitý dar. Ale on jej zamítl, odvolávaje se při tom na přísný rozkaz Ho-po-sa, že nesmí žádného daru přijati. Ujišťoval, že Ho-po-so ho již předem bohatě odměnil a tak rozdělil tedy Methusalem peníze mezi námořníky, vojáky a veslaře. Ačkoliv připadla na každého z nich dle našich pojmů pouhá maličkost, byli tito skromní lidé z tohoto neočekávaného Kom-tscha (zpropitného) tak potěšeni, že se tísnili k dárci, aby mu políbili lem jeho studentského kabátu.
Methusalem vyptal se po nejvyšším úředníku města. Byl to mandarin páté třídy, do níž náležejí starostové měst druhého řádu, císařští dvorní lékaři, císařští astronomové a všichni úředníci, kteří jsou oprávněni nositi na čepici křišťálovou kouli. Chtěl se dáti k němu přímo donésti a najal za tím účelem potřebný počet nosítek.
Nosiči zastavili před budovou, paláci podobnou, než cestující nevystoupili. Jelikož měl Methusalem zvláštní císařský Kuan, nesrovnávalo se s jeho hodností, aby mandarina vyhledal. Liang-ssi byl pověřen, aby se k němu odebral a oznámil mu příchod tak vysokých hostí. Vzal s sebou Kuan, aby jej ukázal mandarinovi.
Šťastnou náhodou našel ho doma. Přichvátal, aby ohlášené uvítal s poníženou zdvořilostí a odevzdal jim svůj dům k volnému použití. Ale kterak užasl, když vystoupili z palankinů! Člověk přistrojený tak jako Methusalem zdál se mu býti skutečným divém světa. Vytáhl obočí tak vysoko, že zmizelo úplně pod okrajem jeho čepice a jeho svaly v obličeji jaly se pracovati přímo nevyslovitelně. Bylo
