»Pane, nejsem lhářem. Slíbil jsem vám, že půjdu s vámi a dostojím svému slovu. Než mám zde zápalné tyčinky a mohu vám dáti své Kong-theon, nejste-li s tím spokojen, že se vám zaručím svým jménem.«
»Jak se jmenujete?«
»Mé školní jméno zní Jin-tsian.«
»A vaše rodné jméno?«
»Pang.«
»Pang?« opakoval Methusalem překvapeně. »Je to možné!«
»Proč by to nemělo býti možné?«
»Protože znám jednoho, jenž má totéž jméno.«
»Pane, vždyť to není přece žádný div, protože je jenom čtyřistaosmatřicet rodných nebo rodinných jmen. Je tedy mnoho tisíc lidí, jejichž jména jsou docela stejná.«
»Ale vy jste dotyčnému velice podoben. Smím se ptáti po vašem kmeni?«
»Jmenuji se Seng-ho.«
»O pravdu? Seng-ho? Potom by mne mé tušení přece neklamalo. Řekl jste, že nevíte, kde se nacházejí vaši rodiče. Snad mohu vám podati vysvětlení. Pocházeli z provincie Kwéi-tschou?«
»Ano, tato provincie je mým domovem,« odpověděl Číňan rychle. »Pane, proč tato otázka? Mluvíte o vysvětlení. Znáte můj kmen, mou rodinu, mé rodiče?«
»Řekněte mi dříve, nejmenoval-li se váš otec snad Ye-kin-li!«
