»Tak!« protáhl Degenfeld.
»Musí totiž ještě této noci pryč, aby dopravila jednoho Yao-tschang-ti (výběrčího daně, exekutora) do Schü-juanu.«
»Přebývá tam mnoho lidí, kteří špatně daně platí?« tázal se student, jenom aby vůbec něco řekl.
»Ano. Ale víte, kde leží Schü-juan?«
»Ne.«
»Leží na druhé straně vysoko nahoře na Pe-kiangu, jedeme-li do Schao-tsch’en.«
Teď stal se Methusalem pozornější, neboť město posledně jmenované leželo na cestě, kterou chtěl se bráti. Proč se o tom zmiňoval mandarin? Měl snad přece nějaký důvod, aby mluvil o stonožce?
»Tato loď,« pokračoval, mžouraje při tom malýma očima, »je nejrychlejší, již znám. Odpluje-li dnes za dvě hodiny po půlnoci, bude pozejtří ještě před polednem v Pe-kiangu, k čemu potřebuje jiná loď celé dva dny. Po celé té cestě nepřistane nikde u břehu a poskytla by tomu, kdo chce odtud velmi rychle a kvapně zmizeti, výtečnou příležitost.«
Bylo jasno, nepovídal to bez jistého úmyslu. Měla to snad býti rada, již chtěl uděliti? Nechtěl ji jako úředník přímo sděliti, nýbrž nechati ji uhodnouti? To zdálo se býti pravděpodobné a proto tázal se Methusalem: »Což přijímá válečná loď také cestující?«
»Ano, jsou-li doporučeni kapitánovi.«
»Také cizince ?«
»Každého, kdo má nějaké doporučení.«
