»Protože je nás šest. Vždyť rozumí se přece samo sebou, že bychom se sem nemohli vrátiti. Musili bychom město ihned opustiti.«
»O běda! A všecky silnice a ulice jsou uzavřeny!«
»To by nám málo vadilo, jelikož mám pas, který otvírá všecky brány, ale bohužel ne dveře vězení.«
»Hm! Čím déle pohlížím na tu věc, tím se mi zdá veselejší. Projdu se na chvíli po zahradě; potom máte slyšeti, jaký hloupý August je Bohumír!«
Povstal se svého místa a přecházel po zahradě. Při tom rozkládal dlouhými pažemi a stahoval obličej v rozličné grimasy, zasmál se při tom hlasitě, zabručel zase něco vážně a vrátil se konečně s chytráckým obličejem.
»Mám to!« pravil. »Celá historie leží jasně a podrobně před mým duševním zrakem; jenom nevím ještě, odkud vezmeme nosiče palankinů.«
»Nuže, spusť tedy!«
»Má se státi. Víte zajisté, že jsem delší než vy?«
»Ovšem! K čemu ta otázka?«
»Nevyrušujte mne z mého kruhu! Také jste asi spozoroval, že jste tlustší než já?«
»Také to dostalo se k mému vědomí, ano.«
»A co říkáte postavě našeho nynějšího hostitele?«
»Kterak to? V jakém smyslu to míníš?«
»V jakém poměru je jeho postava k našim figurám.«
»Nu, není úplně tak tlustý jako já a také ne zcela tak dlouhý jako ty.«
