střežiti zacházeti s nimi již teď jako s vinníky a hříšníky. Dejte přinésti nosítka pro ně, také pro tohoto mladého muže, který vám dělá tlumočníka a jehož máme zapotřebí, protože nerozumíme jejich řeči. Ale to musí se státi potají, aby nebyli obtěžováni množstvím venku stojícím. Sám pospíším napřed, abych je očekával ve Huok-tschu-fangu (vězení) a přesvědčil se, že je máme zajištěny, aniž by si musili na nás stěžovati.«
Vzdálil se, při čemž se všichni zase hluboce uklonili. Dvéře zavřeli zase rychle za ním.
Turnerstick stál tu dosud volný. Nikdo z policistů nebyl tak odvážný, aby na něho zase ruku vložil. Vrchní kněz dlel dosud ještě opatrně ve svém koutě a pravil nyní, na kapitána úzkostlivě oči upíraje: »Slyšel jste, co se má státi? Pryč máte jíti. Odveďte je do dvora a pošlete pro palankiny. Mohou jíti zadní ulicí, kde nikdo si jich nevšimne. Ale chrám musí zůstati zavřený, než se zjistí, co jsou tito lidé. Jsou-li to Fu-lové, tedy smějí bohové teprve tenkráte zase na svá místa, až je očistíme a znova vysvětíme. Vyveďte je ven! Pryč s nimi!«
Jednalo se mu jen o to, aby Turnersticka již neviděl. Míti obě nohy vytržené a zase obráceně zasazené, to zdálo se mu býti největší neštěstí, na něž jenom pomysliti možno.
Nyní přistoupil mladý mandarin k zajatým, uklonil se jim a pravil: »Vysocí pánové slyšeli, co poručil Tongtschi. Chcete mne laskavě následovat?«
»Co povídá?« ptal se kapitán.
»Chce nás odvésti.«
