čínštiny hotovou maličkostí. Pamatujte si to! Myslím to dobře s vámi. Vždyť zůstaneme ještě pohromadě, a dáte-li si na mne dobrý pozor, přivedete to za krátko tak daleko, že budete moci mluviti s císařem z Pekingu ve všech dialektech jeho říše!«
Tu položil mu lodivod, jenž při tom stál a všecko slyšel a viděl, ruku na rameno a řekl směje se: »Sir, má to snad znamenati, že se domýšlíte, že dovedete čínsky mluviti?«
»Co je libo?« tázal se Turnerstick uštěpačně, nasazuje skřipec a prohlížeje si mluvčího pohrdavě.
»Táži se, zda-li myslíte, že jste tady s těmi Kuli čínsky mluvil?«
»To se rozumí. Co jiného?«
»All devils! To je veselé. Ten člověk mluví hatlaninu, že div to zuby nevytáhne, hloupou němčinu s rozličnými fing, feng, fung, fang na konci a to vydává za čínštinu! Vždyť mohou člověku vlasy na hlavě vstáti! Můj nejmilejší sire, jsem tak dalece mocen zdejších nářečí, totiž Pun-ti, Hakka, Fuhkian, Fu-tschen, Nan-tschang a Hoei-tschen, neboť potloukám se tady již téměř patnáct let, ale co vy jste tady zrýmoval, to bylo by mi bývalo nesrozumitelné, kdybych nerozuměl náhodou zároveň trochu německy. Dáte-li se se svou čínštinou naložit a slejete-li potom lák, tak nezůstane nic než kousek žebírka, jež se ani uditi nedá.«
Turnerstick pustil skřipec, rozkročil se že široka, jak námořníci činívají a rozevřel ústa k obrněné odvetě, ale lodivod přetrhl mu ji slovy: »Prosím, žádné řeči! Nemám kdy je vyslechnouti. Vyplaťte mi můj poplatek a dám vám svou kvitanci; potom rozloučíme se v pokoji.«
